Sv. Cyril a Metoděj přinesli základní ideu našeho křesťanského státu Doporučený

Tisk
Desetitisíce občanů se sešlo na památném Velehradě k uctění památky sv. Cyrila a Metoděje Desetitisíce občanů se sešlo na památném Velehradě k uctění památky sv. Cyrila a Metoděje www.velehrad.eu

Každoročně se pátého července o svátku Sv. Cyrila a Metoděje scházejí na památném Velehradě nejen věřící, ale i nevěřící napříč kulturním, vědeckým a politickým světem, aby si  připomněli, co pro nás tito soluňští bratři udělali. Že z jejich díla vyrostla nejen naše duchovní a kulturní křesťanská tradice, ale i státní idea. 

Díky tomu, že pokřtili moravského knížete Bořivoje a jeho choť sv. Ludmilu, byli tito panovníci přijati za rovnocenné mezi ostatní křesťanské státníky té doby a náš národ přestal být považován za nevzdělané barbary. V té době bylo přijetí svátosti křtu nejen církevní, ale přímo státnické gesto. Pohané nesměli například ani sedět u jednoho stolu s křesťanskými panovníky. Po křtu knížete Bořivoje se jeho moravská říše stala uznávaným státním útvarem Velkomoravskou říší a on i jeho následovníci mohli nárokovat královskou korunu. S odvoláním na význam a důležitost státnosti Velké Moravy nastala idea přemístění velkomoravské státnosti do Prahy, k čemuž se váže  legendární Palladium země české.

Převratný význam příchodu soluňských bratří Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, z kterého vyrostla naše duchovní, kulturní a státní tradice, si na rozdíl od nevzdělaných komunistických vládců uvědomili po roce 1989 naši současní politici a 5. červenec vyhlásili státním svátkem. Náš stát se tím po půl století komunistického duševního marazmu znovu hrdě přihlásil k jejich odkazu a ke křesťanské tradici.

Palladium země české bylo vysvobozeno ze mříží Státní bezpečnosti, do nichž bylo v roce 1950 potupně vzpupnými a nevzdělanými komunistickými vůdci uvrženo a zbaveno všech ozdob i korun. Biskupská konference dala pro něj zhotovit repliky svatováclavských korunek a v roce 2015 při návštěvě Věčného města zvané Ad limina požehnal jeho novým korunkám sám papež František. Potvrdilo to vizi autorů dostavby katedrály sv. Víta, kteří v hlavním chrámovém oknu Nejsvětější Trojice představují Pannu Marii se Svatováclavskou korunou na hlavě. Max Švabinský tímto způsobem po skončení války v roce 1945 symbolicky znázornil návrat svobody a suverenity po nacistické okupaci. Současní politici a církev tím vyjadřují trvalou suverenitu naší země po éře nacistické a po té komunistické zvůle. Věřme, že ji opět získáme i vymaněním se z okovů novodobého protektora EU. 

Velký dar svatých Cyrila a Metoděje spočívá tedy kromě seznámení do té doby pohanského národa s vírou v Boha a smyslem svátosti křtu i v tom, že jsme se po jejich příchodu stali státním útvarem rovnocenným okolním státům. 

Naučili tehdy naše do té doby nevzdělané barbarské předky chápat, že víra a rozum se navzájem potřebují a jsou motory růstu životního rozvoje člověka i celé společnosti. Vysvětlili jim, že  víra je světlo, které jim dává nový pohled na svět a nedovoluje jim rezignovat, propadat pesimismu, ale umožňuje jim v každé situaci mít naději. A mít naději i v těch nejtěžších chvílích je ten největší dar. Není nic horšího, než když člověk zjistí, že je konec, že zemřela poslední jiskřička naděje. A toto poselství soluňských bratrů bychom si měli i my lidé 21. století neustále připomínat. 

Dědictví víry, které našemu národu předali,  je stále živý dar od živého Boha, je stálou formou života. Je to Boží dar, ne pouze nějaké pro moderní lidi přežité náboženství. Biskupové Cyril a Metoděj přinesli díky písmu cyrilici i nám Slovanům možnost se s tím, co o Víře stojí v Písmu svatém, seznámit v našem jazyce. Byl to obrovský dar, který nyní ani neumíme dostatečně docenit. Národ bez možnosti psát a číst ve své řeči není národem, ale žije na úrovni podobné zvířatům.
 
Je neuvěřitelné, co dokáže způsobit jedna, z hlediska lidských ději vteřinová návštěva inteligentních lidí a jak ovlivní chod dějin státu po tisíciletí. Člověka napadne, proč bratři Cyril a Metoděj nebudovali svou kariéru v pohodlí v Byzanci. Co je vedlo k myšlence, že se pokusí pohanský národ vzdělat? Vnukl jim to Bůh? Byli vyslancem Ježíše Krista? Ať již to bylo cokoliv, pro náš národ to mělo nepředstavitelný kladný dopad. A nezlehčí to žádné znevažování totalitními nevzdělanými vládci. Ti všichni jsou smrtelní a z hlediska dějin vládnou jen na krátký okamžik, ale víra  a Bůh jsou s naším národem po tisíciletí a budou i nadále. Přesně jak to stojí v poutní Velehradské písni:
 
„Velehrad náš ten rozkvétá, vždy znova, žádná moc nám ho již nerozboří, pokud náš národ v hloubi srdce chová důvěru k Matce, která divy tvoří... Víře vždy věrní budou Moravané, dědictví otců, zachovej, nám Pane.“ 

 

Zveřejněno v CÍRKEV VYTVÁŘÍ MORÁLKU NÁRODA

Nejnovější od IVANA HASLINGEROVÁ

Související položky (podle značky)

Více z této kategorie: « Svatovítské varhanní večery v Metropolitní kapitule s. Víta, Václava a Vojtěcha Zabavení majetku církvím byla loupež, kterou žádný právní stát 21. století nemůže tolerovat. »
zpátky nahoru

Právě přítomno: 297 hostů a žádný člen

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Tištěná revue Fragmenty

Další ukázky ZDE

Opusťme EU dokud je čas!

 

Pomozte dětem

Život detem

PROTIPROUD

 

Download Document

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %



Reset