Jak nás postupně zbavují státní svrchovanosti, stejnou měrou se nás snaží také připravit o tradiční a zavedené státní symboly. Prý jako jediní v Evropě nemáme státní symbol ptáka (no Bože a co?). Rozvířenou diskusi obohatili mnozí myslitelé o takové bizarní návrhy jako je husa, skřivan, straka, volavka, ledňáček říční, kavka obecná, fénix, kos, sokol, čížek, čáp, dudek… Chybí už jen pták Čau ze Studia kamarád. Rosomák z populární písničky od skupiny Olympic ptákem ve skutečnosti není, ale v zemi, kde největším Čechem byl Jára Cimrman, jeden nikdy neví…Škoda, že duchovní původci podobných aktivit občas neotevřou učebnice dějepisu a nepřečtou si pojednání třeba o Přemyslovcích, kteří měli ve znaku plamennou svatováclavskou orlici. Někdy prostě nazývanou přemyslovskou. Český stát byl v této době na výši a určoval dění v Evropě, což se pak na mnoho staletí stalo zbožným přáním. Proč se tedy nevrátit k této legendární orlici, když musí mít za každou cenu ptáka.

Sjezd lidovců rozdal karty a do svého čela tato rádoby křesťanská strana instalovala Mariana Jurečku. Známého žoviálního tlachala, exministra a jezdce na traktoru. Nejde ale přes jeho relativně mladý věk o žádného politického nováčka. V čele této strany již stál a má svůj podíl na stávající nedobré kondici lidovecké partaje. Nechápu, proč čekají zázraky od padlých hvězd.  Lidovcům by pomohla jedině důsledná obrana křesťanských principů a pevný postoj k ochraně křesťanské Evropy před islámskou hrozbou. Místo toho současní lidovci počítají buzeranty a lesby ve vlastních řadách, pošilhávají po progresivismu a dalších cool ideologiích, jezdí na sudeťácké srazy, podkuřují Bruselu, vykupují vepříny a páchají další smrtelné politické hříchy. Škoda, že se bojí vsadit na Jiřího Čunka a další poctivé lidovce, kteří jediní je mohou spasit. (To by ale museli být skutečně křesťanskou partají a nesměli mít  slovo křesťanská jen v názvu pro naivní věřící voliče. - pozn redakce)

Heslo „CIZÍ NECHCEME, SVOJE NEDÁME!“ by se dalo bez problémů také aplikovat na pojetí oslav vánočních svátků. Čelíme v posledních době nebývalé invazi motivů plných sobů, Santů, skřetů a dalších víceméně cizích prvků a s duchem a atmosférou českých tradičních Vánoc zcela nesouvisejících. Významně k danému trendu přispívá televizní a filmová produkce, kde se Santové prohánějí jako o závod a jedna americká stupidita stíhá druhou. Kde je původní česká produkce? Kde jsou filmy oslavující křesťanský duch Vánoc? Proč nejsou pořady a filmy více zaměřeny na rodinnou pospolitost? Stejně jako nám nevnutili za bolševika Dědu Mráze, tak ani dnes za vlády konzumu a absolutní komerce nám nevnutí Santu Klause a jeho povedenou družinu. U nás bydlí Ježíšek a českou mentalitu vánočních svátků nejlépe ztělesňují kresby malíře Josefa Lady. Vánoce nejsou jen o nákupech a jídle, jsou také o lásce k bližnímu a o duchovním rozměru, kdybychom se měli všichni společně zastavit a rozjímat i o tom, co nás přesahuje.

Moje vzpomínky z dětsví jsou plné posilvestrovských zpráv a reportáží o tržených prstech a smrtelných úrazech v souvislosti s používáním podomácky vyrobené pyrotechniky. Naštěstí již těmto smutným dobám odzvonilo a úrazy v souvislosti s užívám pyrotechniky nemají takový fatální charakter a ve srovnání s minulou érou jich je výrazně méně (způsobené jsou většinou nedodržením návodu k použití a odpalování raket a petard na nevhodnch místech). Přesto se nacházejí hlasy, které volají po zákazu prodeje zábavní pyrotechniky. Většinou jde o stejné hlasy, které volají po zákazu zbraní po každém incidentu způsobeném ozbojeným člověkm bez ohledu na to, zda zbraň byla legální a její držitel byl vlastníkem zbrojního průkazu. Volat po zákazu zbraní a pyrotechniky je stejné jako volat po zákazu vlastnění osobního či nákladního automobilu. V nesprávných rukách se také může proměnit v nebezpečnou a vražednou zbraň. Přesto nikdo nevolá po rušení řidičských průkazů.

Záležitostí pro absolutní masochisty, příjemce evropských dotací, studenty politologie a evropských studií, zaměstnance Evropských hodnot a dalších podobných pochybných institucí jsou nominace na nové eurokomisaře událostí number one málem světodějného formátu. Pro nás ostatní pouze událostí maximálně okresního formátu, na jejíž průběh stejně nemáme žádný vliv. Dámy z gender studies jistě zamáčknou slzy dojetí a utrousí několik pochvalných slov na téma, že nám zde významně přibylo procentuální zastoupení žen (o čtyři kousky více než posledně). Ekologisty a klimatické štváče potěší, že se nám nadějně rozrůstá ekologická agenda. A v podobném duchu bych mohl pokračovat do nekonečna ad absurdum… Většina jmen ale běžnému občanovi zajímajícímu se o politické dění mnoho neřekne. Pro fandy animovaných seriálů vypíchnu marginální informaci, že je tam i někdo od Simsonů. Musíme si uvědomit, že evropský quasiparlament nám odsouhlasí nové bruselské vládce a občanů se nikdo nezeptá, zda se jim to líbí nebo nelíbí. Mohou pouze poslouchat a plnit evropské direktivy a směrnice. To je demokracie Made in EU. Takovou zglajchšaltovanou Evropu ale nechceme a nestojíme o ni. Rozumní lidé již delší dobu přemýšlejí a lámou si hlavu, jak tuto Potěmkinovskou vesnici co nejdříve opustit. Včera bylo pozdě!

Obskurní pseudoduchovní figurka jménem Tomáš Halík si plete duchovní kázání s politickým školením mužstva, a tak nám v čase adventním plive jedovatou slinu směrem k Hradu. Popírá pravý křesťanský smysl Vánoc a dokazuje, že je prorokem temné strany síly, kde očerňování a lži patří k základní ideologické výbavě. Právě persony typu Halíka už po léta vytrvale rozeštvávají společnost a rozdělují národ. Sám Halík se dlouhodobě plete do politiky, i když neustále naoko odmítá nabízené kandidatury na prezidenta. Přesto stále po prezidentském úřadu po očku pokukuje. Ne náhodou je pro tuto roli připravován a oceňován různými cenami od zahraničních nadací a fondů navázaných na Georga Sorose a další odpůrce existence nezávislých národních států.

Advent bývá slušnými lidmi dobré vůle vnímán jako čas klidu, pohody a vřelejších mezilidských vztahů. Nikoliv však u ordnerů ze známé pravdoláskařské úderky Milion chvilek pro demokracii, kteří by si na Vánoce ze všeho nejvíc přáli barikády, nepokoje, krvavé revoluce a hlavní město v plamenech, dýmu a troskách. A nejen to, se svou propálenou a vyčpělou show chtějí brázit po vlastech českých a moravských a kazit lidem předvánoční rozjímání. Místo vánočních trhů se dočkáme pojízdného cirkusu plného nenávisti, zloby a lží. Cirkus Minář i do vaší obce! Možná přijede místo kouzelníka a rovnou na traktoru. Je ale dobře, že takto odhalují své ledví. Falešný a prádný je nejen quasiteolog Mikuláš Minář, ale i celá jeho suita, všichni jeho mecenáši, našeptávači a řídící důstojníci kolem něho. A nic na tom nezachrání ani stafáž celého slavného rádoby Demokratického bloku.

Nezasloužená publicita se dostává starostovi pražských Řeporyjí Pavlu Novotnému, tedy multifunkčnímu umělci, komikovi a protekčnímu spratkovi se specifickým způsobem vyjadřování a uvažování. Z jeho strany jde však především o promyšlený marketingový trik motivovaný vlastním zviditelněním, kde si je předem jistý hlasitým potleskem ze strany havloidů a jejich mediálních přisluhovačů. Pravdoláskaři se zalykají nenávistí k Rusku a ke všemu ruskému, proto jim je každá záminka k eskalaci vztahů s Ruskem dobrá. Nabízí se historická paralela se zapálením Říšského sněmu a nizozemským komunistou Marinem van der Lubbem. Cvok jako cvok. Bez patřičného vzdělání vynášet soudit a sdělovat svoje závazné výklady historie může jen Brouk Pytlík naší politické scény.