
MILAN KNÍŽÁK, generální ředitel Národní galerie v letech 1999-2011
Za tímto tvrzením si stojím. Stačí se podívat do historie. Jen ve dvacátém století stálo Německo u zrodu dvou nejničivějších válek v nám známé historii. Nechci se pouštět do sociologických úvah o typických projevech německé společnosti, ale stačí si uvědomit základní principy, které vedly Němce k tomu, aby se masově vrhali do akcí, které měly za následek jejich vlastní devastaci. Známá německá důkladnost a důslednost se projevuje na všech stranách. Je jedno, jestli Němci uvěří v ušlechtilé cíle či destruktivní plány. Intenzita, dogmatičnost a určitá omezenost učiní i z humanistických idejí totalitní dril. Omezenost, krátkozrakost a důslednost s kterými Němci následují přijaté ideje je nebezpečná, vede je do záhuby a s nimi i celou Evropu. Ve víře v přijaté ideály je většina německé společnosti schopna spáchat cokoliv i sebevraždu. Německá rozpínavost je až děsivá. S velkými idejemi ve štítu jsou schopni jakýchkoliv křivd. Víra v jejich vlastní spravedlnost jim dává velkou sílu páchat jakékoliv nespravedlnosti. Dobrým příkladem je současná Evropská unie ovládaná německou politickou korektností. Pod tímto vlivem mizí z evropské společnosti demokracie a občanská svoboda. Silné Německo bylo a je vždy nebezpečné. Je s podivem, že Evropa, která prožila v minulém století ony dvě ničivé války, tak rychle zapomněla.
Nevím, kdy jsem přesně začal tisknout PF. Bylo to tou nejjednodušší technikou. Nakreslil jsem výraznou skicu a kopíroval jí na běžné černobílé kopírce, přinejlepším na barevný papír. Občas se mě podařilo něco vytisknout jinak. V podstatě jsem o to ani nestál.
Právě proběhlé volby ukázaly, že většina naší společnosti jsou hlupáci. Jinak si totiž nedovedu představit zvolení strany Andreje Babiše. Opovrhuji každým kdo se s Babišem spolčuje nebo ho podporuje. Připadá mi absurdní, aby naší zemi ovládal bývalý komunista, spolupracovník StB, člověk, který má plná ústa boje proti korupci a přitom se neví, jak ke svému obrovskému majetku přišel.
Současné vedení Národní galerie v Praze se zpronevěřuje svému poslání muzea umění. Chová se jako kunsthale, rezignuje na vědeckou práci a bez konceptu vytahuje nejrůznější více či méně aktuální proudy a figurky, aby NG v Praze působila aktuálně a „světově“.
Jsem, bohužel, už jeden z mála pamětníků živého Jindřicha Chalupeckého a myslím si, že z těch, co žijí jsem mu byl asi nejblíže. Pamatuji si ještě jeho až milenecký vztah k Českému umění, nechuť ke komercializaci, ke které dospělo umění v tzv. západních zemích, a úctu k minoritním projevům. Již mladý Jindřich Chalupecký obdivoval outsidery Zdenka Rykra a Františka Janouška. Vadila mu oficiální surrealistická scéna a proto působil při vzniku Skupiny 42. Proto také později objevil mně, tehdy největšího outsidera České umělecké scény, vyhozeného ze všech škol.
NG plánuje stavbu nové budovy buď na záplavovém Rohanském ostrověnebo nebo v nákladovém nádraží Žižkov. Je třeba zdůvodnit proč, když má k dispozici architektonicky mimořádné paláce v nejfrekventovanějších místech Prahy. Zdá se, že ministr kultury záměrně kryje zlořády, které se v NG dějí. Hovoří se o spojení NG s finanční skupinou Sekyra Group, která je hlavním sponzorem strany, jejímž je členem. Žádám ministra kultury níže uvedeným veřejným dopisem Hermana, aby zveřejnil financování NG. V níže uvedeném veřejném dopise vyzývám rovněž předsedu vlády Bohuslava Sobotku, zodpovědného za své ministry, aby zjednal nápravu dokud je čas:
Právě přítomno: 600 hostů a žádný člen