Po naprosto zbytečnému a pro občany nepochopitelnému sebevražednému počínání premiéra Sobotky podat demisi a svrhnout tím vlastní vládu jen proto, že si myslel, že nebude umět vyhodit jím nenáviděného ministra, přichází Fialova ODS s komplexním programem jak dát zemi do pořádku. Je jasné, že to má obtížné, protože po tom jak neprofesionálně a furiantsky se choval Mirek Topolánek ve funkci premiéra, ztratila obrovsky důvěru. A po paranoickém vedení země Petrem Nečasem, od něhož si voliči slibovali omluvu za neschopného předchůdce a nastolení rovné daně, s níž Topolánek vyhrál volby a jak se ukázalo v televizních debatách, že ji naprosto nezná, došlo již k naprosté ztrátě důvěry neboť Petr nečas se o nic takového ani nepokusil. Jednoho neschopného premiéra lze tolerovat každé straně, ale dva... Nikdo nevěřil, že se z takto zostuzené strany podaří vybudovat profesoru Fialovi ještě něco životaschopného. Přesto se stal zázrak. Profesor Fiala se vzdal se místa rektora na Masarykově universitě a svolal do Olomouce Kongres na němž slíbil, že se o to přesto pokusí. Jak tehdy říkal "Krysy trustili loď" a s novými lidmi či slušnými staronovými členy, kteří se praktikách Topolánka nepodíleli to dokážeme. A potichu bez okázalosti budoval a budoval. A nebylo to rozhodně jednoduché. Strana nejenže neměla peníze, ale dokonce měla 40 milionů dluhů. Přesto na letošní ideové konferenci představila 190 bodový program. velmi podobný Klausově Modré šanci, kterou Topolánek tak zadupal do země.

Pozdě a za skandálních okolností odchází ministr financí, který přeháněl svoje zásluhy, který zatajoval svá selhání a který nemluvil pravdu o svých praktikách. Zpronevěřil se slibům na zlepšení podnikatelského prostředí pro malé a střední podnikatele, místo toho na ně uvalil kontroly, hlášení a EET, jež se pro řadu z nich staly až likvidační. A především zapomněl na lidi, kterým mohl snížit daně, přestože Česká republika na to má. On to ale neudělal. Zanechává po sobě návrh deficitního rozpočtu, přitom sám osobně sliboval rozpočet vyrovnaný. Odchází ministr financí, který udělal méně než mohl, který víc namluvil než udělal a jehož politické praktiky nejsou slučitelné s principy demokracie. 

Premiér Bohuslav Sobotka se dnes vyslovil na sněmu Hospodářské komory pro stanovení pevného termínu k přijetí eura v ČR. Přijetí eura není v zájmu ČR a ODS tento záměr důrazně odmítá. Odmítáme vstupovat do dluhové a transferové unie, jejíž je dodnes součástí předlužené Řecko díky překotnému přijetí eura. Eurozóna je dodnes tvořena strukturálně odlišnými ekonomikami, pro které není jednotná měna a tedy i jednotný měnový kurz a jednotná měnová politika výhodná. Není v zájmu občanů ČR stát se dalším Řeckem. Koruna nám doposud nepřekážela, ani nám neškodila a nyní dokonce posiluje. Dílčí výhody jednotné měny pro exportéry přebíjejí celkové náklady a rizika, které jsou s jednotnou měnou spojeny. Chybnost projektu eurozóny v současné struktuře a podobě ukázala i nedávná finanční a ekonomická krize. Kvůli snaze Bohuslava Sobotky se zalíbit dvojici Merklová, Macron, by neměl premiér objetovat národní zájmy ČR.

Vážení spoluobčané, divím se, že se divíte, že se Andrej Babiš chová tak, jak se chová. Jsou to totiž stejné metody, které používala StB a komunistická strana za totality k likvidaci svých odpůrců. Fakta a pravda byly zakázány. Lži a výmysly byly co nejhlasitěji, neviditelněji rozagitovávány, aby tak skutečnost byla co nejvíce potlačena a národ uvěřil lžím. StB také vedla téměř na každého z nás „složky“, kde shromažďovala všechny informace, které by se jí eventuálně mohly hodit k vydírání. Přesně to dělá Andrej Babiš. Je to jednoduché, byl totiž spolupracovníkem komunistické státní policie a nomenklaturním kádrem Komunistické strany, proto tyto metody zná a jsou mu vlastní. Jiný způsob chování ani neumí. Je totalitním pohrobkem až do morku kostí.

Nevím, kdo je vinen, zda investoři, projektanti nebo úředníci, ale to, co se v Praze staví, je velká ostuda a především projev tvůrčí impotence. Začalo to hned po tzv. „sametové revoluci“, kdy se rychle zaplňovaly proluky. Například Myslbek Na Příkopech, který vypadá jako německé obchodní domy ze sedmdesátých let. Nejhorší však je současná záplava skleněných staveb, které se mezi kamenné nebo omítnuté domy pražských ulic vůbec nehodí. Když jsem přišel do Florentina (Na Florenci), kde kdysi stával ošklivý dům Rudého práva, našel jsem stejně cizí, nevábný a nudný dům, který by mohl stát v Tokiu, Moskvě, Dubaji nebo New Yorku. Když jsem vešel do jeho dvorany, necítil jsem se jako Pražák. Právě se bourá „normální barák“ na rohu Opletalovy ulice a Václavského náměstí jako se před nedávnem zbouraly normální domy ve vnitrobloku pod ním, aby tam vyrostl další skleněný komplex. Světová nuda se dere do Prahy a architekti hovoří o tom, jak je třeba být současný a aktuální. Podobné žvásty jen zastírají jejich neschopnost vzepřít se světové skleněné módě. Citlivost k vlastním dějinám, vlastnímu prostředí, vlastní tradici, se dnes nenosí. Respektování kultur neznamená jejich unifikaci. Svět nepotřebuje jeden příběh, ale mnoho různých, které dohromady složí bohatý obraz a ne nudné a impotentní klišé, které je synonymem kýče. Praha zůstala barokním městem na středověkém půdorysu. Toto nesmírné, ale křehké dědictví, současná výstavba devastuje.